Do Divadla na Fidlovačce jsem šla s velkým očekáváním. Mám totiž moc ráda film Rain Man (1988), niterný příběh dvou bratrů, kteří k sobě za pár dní najdou cestu, i když se předtím neznali – jeden z nich je přitom autista. Divadlo jedinou premiéru sezóny avizovalo už od podzimu, o to víc mě zajímala. A když jsem zjistila, že českým Dustinem Hoffmanem bude Matouš Ruml a Tomem Cruisem Martin Písařík, těšila jsem se o to víc. Herci opravdu nezklamali, inscenace jako celek ve mně ale zanechala rozpačitější dojem.
Není snadné převést Rain Mana na jeviště a zachovat sílu příběhu. Chce to najít klíč, který bude fungovat. Režisérka inscenace Divadla na Fidlovačce Adéla Laštovková Stodolová je tanečnicí a choreografkou, její jazyk je specifický, má jiný způsob vyjadřování hojně založený na pohybu, přestavbách, hudbě, vizuální složce. V tomto případě musím říct, že dle mého názoru tady tlačí na pilu příliš.
Ruchy, zvuky, náznaky telefonování, naklánění hlav, přesouvání židli. Na jinak téměř holé, minimalistické scéně (scéna a kostýmy Marek Cpin). Když takto začala úvodní scéna, přemýšlela jsem, jak to bude dál. To, co se dělo na jevišti, se mi nedařilo vstřebat, vyloženě mě to rušilo. Naštěstí se to zlomilo cca po čtvrthodině, ve chvíli, kdy se potkají oba bratři – Charlie Babbit – Martin Písařík a Raymond – Matouš Ruml. V tu chvíli se začíná odvíjet jejich příběh, budovat jejich vztah, vše je založeno na jejich vzájemné interakci. Oba jsou herecky skvělí, Martin je scéně dominující živel, hraje s obrovskou energií. Matouš je naprosto přesný. Podařilo se mu najít polohu, jak zcela uvěřitelně odehrát autistu staženého do svého světa a bez problému ji po celou dobu udržet. Výkony vynikající, Matouš na Thálii. Roli má promyšlenou do detailů, diagnózu mu věříte do poslední chvíle. A jeho opakující se „O ou!“ je naprosto dokonalé.
Zvuky a přestavby, které ruší
Jenže z jejich komorního příběhu, jejich křehkého přibližování se, režie neustále diváka vytrhává neustálými zvuky (zbytečný nepříjemný stále se opakující pískot ve chvíli, kdy se Raymondovi něco nelíbí a chytá se za uši), přesouváním nábytku, především postelí, ale i stolů a židlí, což je náročné i pro herce, kteří přestavby řeší sami. Jakoby šla proti nim, místo, aby je podpořila. Druhou věcí jsou diskutabilní mikroporty, kterými je výrazně zvučeno celé představení i ve chvílích, kdy probíhají poměrně intimní dialogy bez hudebního podnesu a z jejich komornosti ubírají.
Naopak za výborný režijní nápad považuji vyřešení dopravního prostředku (ve filmu jde o road movie, jede se autem), v tomto případě je tu malý kabriolet, autíčko na dálkové ovládání. Funguje dobře, náznak je jasný.
I když je Rain Man rozhodně inscenací, která stojí za vidění, myslím si, že by ji prospělo ono známé: „Méně je někdy více“. Ubrat z rušivých vlivů a víc se soustředit na příběh, na proměňující se vztah obou bratrů. Protože jsou obsazení typově přesně (týká se to i dalších rolí – výborní jsou i Vanda Chaloupková jako Susan a Daniel Rous jako Dr. Bruener) a role odehrají i bez „napomoci“ chaosu na scéně a přílišných ruchů, které jdou občas zbytečně proti nim.
Hodnocení: 70 %
Viděno na premiéře 15. 3. 2023 v Divadle na Fidlovačce.
-MB-
Autorka je doktorkou teatrologie.
