![](https://www.atzijedivadlo.cz/wp-content/uploads/2024/04/Casanova4.jpg)
Není moc divadelních souborů, o kterých by se dalo říct, že téměř všechno, co udělají, je mimořádné. Divadelní spolek JEDL je ale jedním z nich. Jedinečná syntéza všech uměleckých složek, netradiční vizuální zážitek, do detailů propracovaný text a vynikající herecké výkony – to vše zdobí i nejnovější inscenaci Casanova v titulní roli s Martinem Pechlátem, kterou uvádí na scéně Divadla Rokoko.
Za vším stojí herečka a autorka Lucie Trmíková, které se pro svá zpracování daří volit osobnosti, o nichž pak inscenace vypovídají. Většinou to bývají ženy, teď však přišla řada na Casanovu. Postavu kontroverzní, spojenou především s nálepkou svůdníka. Jenže Lucie Trmíková ke každé látce přistupuje neobyčejně poctivě, studuje veškeré materiály a na jejich základě dává dohromady celkový obraz dané osobnosti. Překvapivě tak v jejích očích Casanova není prvoplánový svůdník, ale energický muž se všemi svými slabostmi, vášněmi i myšlenkami. Věčný nomád, který neuměl zakotvit, okouzlující snílek, zábavný společník a vypravěč, ale na druhou stranu i práskač a udavač. Soustředí se pak především na závěrečnou část jeho života (mimochodem spojenou s Čechami a zámkem Duchcov), kdy o dřívějšího svůdníka už zájem odpadal a dříve vyhlášený bavič skončil jako opomenutá troska.
![](http://www.atzijedivadlo.cz/wp-content/uploads/2024/04/Casanova-1024x649.jpg)
Nebeského působivé obrazy
Režisér Jan Nebeský na scéně rozehrává zajímavou vizuální podívanou, která přesně zapadá do prostor Divadla Rokoko. Vytváří působivé obrazy, aniž by k tomu potřeboval přehršel dekorací a rekvizit. Scéně dominuje velký lustr, na kterém se Casanova jednu chvíli houpe a staré cembalo, které se zároveň stará o hudební doprovod (výborná Monika Knoblochová). Nebeský vytváří podmanivé výjevy – nezapomenutelná je scéna, kdy Casanova na kord napichuje různé druhy ovoce a zeleniny a vzpomíná na ženy (ale i muže), kteří prošli jeho životem. Vizuální působivost umocňují kostýmy – ústředního Casanovy, který má fialový plášť, bílé fiží, upnuté punčochy, boty na podpatku i paruku (střídá dvě, s přibývajícím věkem části kostýmu odkládá, až zůstane bosý, ve spodním prádle, v županu a bez paruky) a ženských postav markýzy D‘Urfé a tajemné jeptišky Animy (kostýmy Kateřina Štefková).
![](http://www.atzijedivadlo.cz/wp-content/uploads/2024/04/Casanova5.jpg)
Pechlátův tvůrce iluzí
Celá inscenace stojí na Martinu Pechlatovi v titulní roli. Volba hlavního představitele se vyplatila, dokonale obsáhne všechny jeho polohy, je uvěřitelný a – i přes Casanovo ne úplně nejvhodnější chování – sympatický hrdina, tvůrce iluzí, s nímž jdete až do konce. Jeho výkon je mimořádný i v tom, že hodinu čtyřicet, což je délka představení, neodejde z jeviště. Energie, kterou postavě dává a chuť, se kterou ji hraje po celou dobu, je neskutečná. Výbornou hereckou partnerkou je mu Lucie Trmíková, i když má na jevišti menší prostor. Je jeho tajemnou průvodkyní, rádkyní, partnerkou i asistentkou, výborně se doplňují a slyší na sebe, což je v tomto typu představení extrémně důležité.
![](http://www.atzijedivadlo.cz/wp-content/uploads/2024/04/Casanova2.jpg)
Není pochyb o tom, že cesta, jakou si Divadelní spolek JEDL ke Casanovovi našel, skvěle funguje. Je chytrá, zábavná, naopak není vulgární a prvoplánová, což by se u tohoto tématu nabízelo. Na jevišti Divadla Rokoko tak vznikla další okouzlující inscenace s prvotřídními výkony, která stojí za vidění. A možná ne jenom jednou.
Hodnocení: 100 %
Viděno na premiéře 26. 3. 2024.
Monika Brabcová (autorka je doktorkou teatrologie)