Napsat dobrou komedii o něčem, co tu ještě nebylo, je velký oříšek. Většina těch, co se u nás v poslední době uvádějí, je založena na stejném principu záměn a zápletek. Často stojí na prvoplánové komice nebo si libují ve vršení vulgarismů a prvoplánových „lechtivých“ situací. Autoři komedie Berlín Berlín, kterou v české premiéře uvedlo Divadlo Bez zábradlí, si ale s těžkým úkolem poradili perfektně. Komedii zasadili do Berlína konce 80. let těsně před pád Berlínské zdi a díky tomu získala zcela jiný rozměr. Je chytrá a ještě k tomu zábavná.
O tom, že je komedie současných francouzských autorů Géralda Sybleriase a Patricka Haudecoueura výjimečná, svědčí i to, že v Paříži získala prestižní cenu pro Molière nejlepší současnou komedii. Ve volbě titulu mělo Divadlo Bez zábradlí velmi šťastnou ruku. A nejen titulu – ale i inscenačního týmu a celého obsazení.
Agent, kam se podíváš
Jak už název napovídá, vše se odehrává v Berlíně těsně před pádem zdi. Mladý pár Emma (Nikol Kouklová) a Ludwig (Karel Heřmánek ml.) chtějí utéct na Západ a mají dokonalý plán, jak na to. Ví totiž o tajné podzemní chodbě, která vede na druhou stranu zdi. Problém je ale v tom, že vede přímo z bytu agenta Stasi (tajné státní bezpečnosti) Wernera (Jiří Hána). Kdyby je chytili, nedopadlo by to s nimi dobře. Touha dostat se pryč z východního Německa je tak silná, že se Emma nechá najmout jako ošetřovatelka jeho postarší matky (nikdy se s ní nesetkáme, pouze ji slyšíme), aby do bytu získala přístup. Netuší ale, že se Wernerovi, utlačovanému panovačnou manželkou, zalíbí a že do hry vstoupí další tajní agenti. Po řadě záměn a peripetií (ve druhém jednání se ocitneme přímo v sídle Stasi) vše vede ke šťastnému konci, i když – útěk se podaří až ve chvíli, kdy berlínská zeď padne a ihned se ukáže, že i tady platí ono známé „Kam vítr, tam plášť”.
Agent Jiřího Hány je výkonem na Thálii
Chytře napsaná komedie, místy napínavá, navíc u nás na netradiční téma, ožila na jevišti pod vedením režiséra Petra Svojtky. Úkol neměl jednoduchý – je tu řada záměn, dveří, světelných signálů, všechno musí fungovat na vteřinu přesně. To se mu ale povedlo. Nejen díky dobrému textu, ale hlavně díky vynikajícímu hereckému obsazení, kterému dominuje Jiří Hána jako agent Werner. To, jak bravurně figuru uchopil a drží ji po celé představení, je bez diskuze výkon, který by měl být nominován na Thálii. Je herecky přesný, ví, co hraje a dokáže nesmírně obtížnou komediální polohu lehce přihlouplého, slizkého, ale zároveň režimu oddaného agenta ještě k tomu toužícího po lásce, udržet až do konce. Věříte mu každé slovo a jeho výstup s bustou Lenina, kterou věnuje Emmě jako dárek, patří k vrcholům večera (a nejen ten, je jich tu celá řada).
Vynikající výkon podává i Nikol Kouklová jako Emma, dominantní ženská postava inscenace. Je také herecky přesná, role jí sedí dokonale. Ani ona to nemá snadné, protože nejen, že ona je tou, která se nesmí prozradit, ale také zaujme Wernera a musí ho přesvědčit, že mezi nimi něco bylo a snad i bude, i když je všechno úplně jinak. Jenže když jde o život, udělá člověk ledacos.
Teď šifruj a hraj!
Herecky přesný je i třetí z trojice ústředních protagonistů, Karel Heřmánek ml. I pro něj je role Ludwiga, přítele mladé Emmy, výbornou hereckou příležitostí, lehce nechápavého mladíka zahraje přesně, poradí si i s tím, že se neplánovaně musí na chvíli stát tajným agentem, o jehož úkolu ale neví vůbec nic a už vůbec ne o šifrování tajné zprávy, kvůli kterému se dostane přímo do centra Stasi a ví, že to je pro něj nejspíš konec. A ještě k tomu musí bravurně zahrát na housle, i když to neumí ani trochu. I všichni ostatní herci v menších rolích, kterých je i více, výborně v rámci inscenace fungují. Především senilní generál se zálibou v mučení Petr Pospíchal, soused Hans Martina Kubačáka či agent Neptun Josefa Vrány. Jedinou výtku mám k postavě Ludwigovy manželky, důstojnice Stasi, v podání Veroniky Svojtkové (alternace Dana Morávková). I když se snaží, herecky ji zastiňuje Ludwig, kterého by ale ona měla mít plně pod palcem v rámci práce i manželství. Její dominance pak nevychází uvěřitelně a už vůbec ne to, že by manžela kvůli nevěře poslala na mučení. Naopak si dovedu představit, že je to role jako šitá na tělo Daně Morávkové, kterou jsem bohužel neviděla.
Nechybí Lenin ani Kalinka
Šťastnou ruku mělo divadlo nejen na režiséra a herce, ale i na autora scény a kostýmů (Michal Syrový). Úkol měl nesnadný, musel vše prostorově vyřešit tak, aby každý detail (a že jich tu je) fungoval. V prvním jednání totiž vedle Wernerova pokoje „hraje“ ložnice jeho matky, která sice hojně mluví, ale nikdy ji ve hře neuvidíme a sklep, kterým Ludwig prokopává tajnou chodbu a musí se do něj vstupovat tajným vchodem. Poradit si musel i se Stalinem a Leninem a dalšími libůstkami, které si text žádá. Také autorovi hudby Jiřímu Janouchovi se výborně podařilo dotvořit hudební složku inscenace, v níž text předepisuje takové „hity“, jako Kalinka nebo Internacionála. A vidět zpívat Kalinku Nikol Kouklovou a Jiřího Hánu, aby uspali jeho matku, to prostě stojí za to!
Ač jsem to nečekala, celkově musím říct, že v tuto chvíli jde dle mého názoru o jednu z nejchytřejších a nejzábavnějších komedií v Praze a rozhodně stojí za to se na ni vypravit. Prostředí agentů a tajné policie těsně před tím, než padne Berlínská zeď, je originální a neokoukané. Komedie jede v plynulém tempu, baví a výkony ústřední trojice v čele s Jiřím Hánou je třeba vidět, protože jsou slovy jen těžko popsatelné. Běžte se podívat, nebudete litovat.
Hodnocení: 100 %
Viděno na 2. premiéře 29. října 2023.
Monika Brabcová
Autorka je doktorkou teatrologie.
