![](https://www.atzijedivadlo.cz/wp-content/uploads/2023/02/PZ.jpg)
Na úvod musím říct, že jsem velmi náročný divák. Je to dáno snad přehledem, znalostí, studiem a hlavně stovkami „nakoukaných“ inscenací. Líbí se mi máloco, dát nějakému představení ze svého pohledu 100 % považuji prakticky za nemožné. Jenže právě to se stalo v Divadle Ungelt při představení Příběh ze zoo.
Komorní aktovku The Zoo Story – v češtině dříve Stalo se v zoo, v novém překladu Příběh ze zoo – napsal americký dramatik Edward Albee v roce 1958. Američani se k ní nejdřív příliš vstřícně nestavěli, až po úspěšné berlínské premiéře nadšení stouplo a rychle se rozlétla do celého světa. Kde ji uvedli, tam sklízela úspěch. Jednoaktovka určená pro dva muže je komplikovaná. Zdánlivě se během zhruba hodiny a dvaceti minut na scéně nic nestane, ve skutečnosti ale odehraje strašně moc, především v nitru postavy Petera (Ondřej Brousek).
![](http://www.atzijedivadlo.cz/wp-content/uploads/2023/02/PZ3.jpg)
Text hledalo Divadlo Ungelt na tělo Davida Švehlíka, herce, pro kterého je pražský komorní prostor v současnosti jedinou scénou, kde ho můžete vidět na jevišti. V inscenaci Deštivé dny tu už deset let exceluje po boku Richarda Krajča. Text, který dnes má už přes šedesát let, herce natolik zaujal, že se ho rozhodl nazkoušet a jako svého jevištního partnera vybral Ondřeje Brouska, s nímž se na jevišti potkává poprvé.
![](http://www.atzijedivadlo.cz/wp-content/uploads/2023/02/PZ2.jpg)
Divadlo se rozhodlo pro nový překlad z pera zkušeného Pavla Dominika, netušilo ale, co za peripetie ho čeká. Vyřídit práva na Albeeho a nový text je po smrti autora (2016) prakticky nadlidský úkol, divadlu (v čele s principálem Milanem Heinem a dramaturgem Pavlem Ondruchem) se to ale povedlo. Šlo o skvělou volbu, dialogy jsou svěží, současné, bez zbytečných archaismů.
Dva muži, kteří se (možná) náhodně potkají v newyorském Central Parku během jednoho nedělního odpoledne. Jsou jako oheň a voda – Peter (Ondřej Brousek), ženatý muž se dvěma dcerami, andulkami a kočkami, který žije svůj nudný život a přesně zapadá do stereotypu. Chodí sem každou neděli, sedí na lavičce a čte si knížku. Jerry (David Švehlík) je jeho opakem – outsider, bohém, rebel a bouřlivák, který si Petera vyhlédne za jasným účelem. Za jakým, to se ukáže koncem hry. Mají si co povídat, tedy především Jerry, jehož text zaujímá většinu hry.
![](http://www.atzijedivadlo.cz/wp-content/uploads/2023/02/PZ4.jpg)
Vše se odehraje na realistické scéně Jany Hauskrechtové, se dvěma lavičkami, malou fontánkou, lampou a spoustou spadaného podzimního listí. V režii Jiřího Pokorného (má za sebou nedávnou skvělou realistickou inscenaci Ibsenových Přízraků v Dejvickém divadle) tu pánové Švehlík a Bousek rozehrávají herecký koncert plný barev, od zdánlivě nevinného setkání až po (pro diváka textu neznalého) překvapivé vyvrcholení. Diváci jdou s nimi od začátku, nacházejí tu humor, živě reagují. A to i přes náročnost textu, který není pro každého. Oba jsou prvotřídní herci, o tom není pochyb. Zatímco David Švehlík má možnost ukázat expresivní polohy, s nimiž vy utáhl i mnohem větší prostor, úloha Ondřeje Brouska často tkví v nonverbální komunikaci, kterou zvládá bravurně. U této inscenace lze jednoznačně říct – to se opravdu povedlo a nezbývá, než se těšit, že se pánové znovu potkají na jevišti, protože na sebe slyší a souhra jim dokonale funguje.
Hodnocení 100 %
Monika Brabcová
Autorka je doktorkou teatrologie
Viděno na repríze 14. 2. 2023.