Spolku divadelních ochotníků v Braníku dala základ Tělocvično-hasičsko-ochotnická jednota založená v roce 1868. Teprve po první světové válce pak na popud branických obyvatel vzniklo kamenné divadlo. Premiéra první hry se uskutečnila přesně před sto lety v srpnu 1925.
Založení divadelní scény v Braníku se dá charakterizovat úslovím Národ sobě, v tomto případě tedy spíše Braník sobě. Po vzoru sbírky na stavbu Národního divadla, se rozhodli braničtí uspořádat sbírku na stavbu svého divadla. Do té doby musel ochotnický spolek hrát, jak bylo v minulosti běžné, po hospodách nebo na veřejných prostranství. Stavba začala v srpnu 1924 podle plánu architekta. a stavitele Vaška Šindeláře. První představení Naši Furianti Ladislava Stroupežnického se konalo 1. srpna 1925. Slavnostní otevření vlastní přednáškové a divadelní budovy, jak stálo na tehdejším letáku, se uskutečnilo pod patronací tehdejšího primátora Prahy Karla Baxy; jen pro doplnění, Braník se stal součástí Prahy pouhé tři roky předtím. Budova je součástí východní fronty Branické ulice.
Průčelí završuje štít s figurální kompozicí Rudolfa Březy, kterou vytvořil sochař Rudolf Březa. V jejím středu stojí před lipovým kmínkem žena s dlouhými copy, držící v levici vavřínovou snítku, po jejích bocích jsou dvě postavy v pokleku: vlevo žena s knihou a za ní chlapec s vlajícím praporkem, vpravo muž, předávající chlapci kladivo a chystající se nasadit si masku.
Za druhé světové války se z budovy divadla stala ruina s poničeným vybavením i interiéry – následovaly první opravy. Do poloviny 70. let tu ale sídlilo dabingové studio tehdejší Československé televize a divadelníci se do branické budovy vrátili teprve v roce 1975. Než tu ale začali opět hrát, museli divadlo sami opravit. A nebyly to poslední opravy. Další se uskutečnily třeba v letech 1993 a 1994 a zatím naposledy bylo divadlo kvůli kompletní rekonstrukci zavřeno v roce 2011 a opět otevřeno o pět let později. Na scéně branického divadla nehráli pouze ochotníci, ale vystřídaly se tu známé soubory. Mezi nimi tu působil například spolek Gag mima Borise Hybnera, Divadlo Járy Cimrmana nebo soubor Pražské pětky, tedy divadla Sklep, Výtvarné divadlo Kolotoč, Mimóza, Baletní jednotka Křeč a skupina Vpřed. Představení tu hrál v 80. letech minulého století i Bolek Polívka. V letech 2016-2019 měla divadlo v nájmu, společnost BCD CZ principála Václava Čížkovského. Čížkovský neplatil hercům a zanechal po sobě dluhy na všech frontách. Známý je případ kdy si herci v zoufalství odnesli místo výplaty kulisy. Distancovala se od něho i jeho sestra herečka Eva Čížkovská. MČ Praha 4 pak ukončila nájemní smlouva se společností Čížkovského v září 2019.
V té době zde působil divadelní režisér a překladatel Jaromír Janeček, který se významně zasloužil o zviditelnění současného francouzského divadla. V roce 2019 obdržel od velvyslance Francie Řád umění a literatury. Režíroval zde například hru Marca Camolettiho Holky z inzerátu s Uršulou Klukovou, Patricii Solaříkovou a dalšími herci. Uvedl zde i inscenaci Žena vlčí mák Noele Chateleta, kterou přeložil, monodrama bylo hereckým koncertem Hany Maciuchové.
Na sklonku roku 2019 vyhrála výběrové řízení na nového nájemce Branického divadlapřední česká akrobatická skupina Losers Cirque Company, která divadlo přejmenovala na Divadlo BRAVO! (bývalé BRAnické diVadlO, nese podtitul “Divadlo nového cirkusu a pantomimy.)” Kromě špičkové akrobacie navazují vystupující soubory na tradici pantomimy a pohybového divadla. Provozovatelem divadla v Braníku je spolek United Arts & Co. z.s., který je zároveň provozovatelem divadelní skupiny Losers Cirque Company
Stou sezonu divadla a šestou sezonu Losers odstartuje slavnostní zahájení již 21. 9. od 15:00 přímo před divadlem v Branické ulici. Diváci mohou přijít na doprovodný program, který zakončí nejprodávanější představení THE LOSERS.
Jaromír Hampl Zdroj a foto: MČ Praha 4, Divadlo Bravo
