První premiérou 78. divadelní sezony 2025/2026 je hra italského spisovatele a dramatika Stefana Massiniho Projekt Manhattan z roku 2023 v režii Michala Langa. Příběh úsvitu atomového věku vyprávěný s humorem, ironií a poetickou nadsázkou.
Divadlo pod Palmovkou hru uvádí jako mrazivou připomínku osmdesáti let od chvíle, kdy jediný výbuch otřásl celým světem. Kdo vlastně byli a jak se rozhodovali lidé, kteří sestrojili nejničivější zbraň dosavadních dějin? Italský spisovatel a dramatik Stefano Massini, nositel prestižních ocenění včetně Tony Award, Premio Ubu, Premio Campiello nebo Médicis, je autor inscenovaný na řadě světových scén po celém světě.
Ve svých dílech často vychází z historických událostí a skutečných postav. Bylo tomu tak v případě jedné z jeho nejúspěšnějších her, trilogie Lehman Brothers, o historii rodu slavných bankéřů. Své hry věnoval také třeba Sigmundu Freudovi a jeho psychoanalýze (Výklad snů), malíři Vincentu van Goghovi (Ohlušující pach bílé).
„Na počátku je vždy silný autorův zájem o dané téma. Zajímají ho odpovědi na aktuální otázky, prostřednictvím minulosti se snaží pochopit současnost. Pokaždé si vše pečlivě nastuduje a při psaní textu kombinuje realitu s fikcí tak, aby výsledný dramatický tvar byl současně autentický i zábavný. Podobně tomu bylo i v případě Roberta Oppenheimera a vynálezu atomové bomby,“ říká MarinaFeltlová, která Projekt Manhattan, jednu z nejnovějších Massiniho her z roku 2023, přeložila do češtiny. Massiniho styl psaní se přitom podle ní v čase proměnil. „Jeho první dramatické texty měly tradičnější formu, kdy jednotlivé postavy pronášely konkrétní repliky, postupně ale začal tíhnout víc k narativnímu divadlu, mnohé jeho hry připomínají spíš rytmizované vyprávění, které kromě dialogických pasáží nemá konkrétní postavy. Nechává tím pádem inscenátorům větší svobodu, jak text zpracovat, kolik herců využít, komu co vložit do úst,“ vysvětluje Feltlová.
„Massiniho text je fascinující svou erudicí i způsobem, jak ji divákovi předává. S něčím takovým jsem se ještě nesetkal. V našem nastudování stále zůstává narativním útvarem, vnesli jsme do něj charaktery fyziků a odhalujeme jejich lidský rozměr, i prostřednictvím dalších postav, které diváci v inscenaci uvidí. Massiniho příběh je jedinečný právě dokonalým a poutavým prokreslením celého pozadí a kontextu něčeho tak technicistního, jako je vývoj atomové bomby. Zajímavý mi přijde také ten historický moment, kdy na světě existovala jen velmi úzká skupina osob, které rozuměly procesům uvnitř jádra během štěpení, a ty samozřejmě také pochopily význam svých objevů i jejich důsledky pro svět. Zbylé miliardy lidí si to prostě představit nedovedly. Dnes jsme podobně svědky algoritmické revoluce, ať už jde o sociální sítě nebo především AI, a také si spousta lidí nedovede představit, co to přinese,“ říká režisér Projektu Manhattan, Michal Lang.
Herci se během zkoušení podle něj museli vypořádat nejen s poměrně objemným textem, ale také třeba s osobitou formou nadsázky, s kterou Massini příběh úsvitu atomového věku vypráví. „Například vztahy mezi lidmi, lidskou psychiku, stavy lidské mysli a procesy, které se v ní odehrávají, vykládá optikou kvantové mechaniky. Porozumět tomu a přenést to z jeviště do hlediště je opravdu náročné a já myslím, že se jim to skvěle daří,“ dodává Lang.
Projekt Manhattan, strhující dílo kombinující epický styl vyprávění se svižnými dialogy a napětím, dává vyniknout celé plejádě herců Divadla pod Palmovkou. V rolích vědců diváci uvidí Jana Teplého, Jaroslava Blažka, Michala Lurieho, Teodora Dlugoše, Tomáše Vardana a hostujícího Šimona Holiše, postavu bankéře Alexandra Sachse ztvárnil Martin Němec. Tempo inscenace udávají tři vypravěčky v podání Kateřiny Hrdinové, Lucie Michálkové a hostující Martiny Krátké Frejové. „Je to mnohovrstevnatý text, formálně pro mě určitě v lecčems nový. I proto jsem rád, že máme Projekt Manhattan v repertoáru. Z toho tématu a čeho všeho se dotýká, mám husí kůži. Je vzrušující probírat se životem těch géniů a jejich svědomím. Jaké řešili pod tlakem válečných hrůz morální dilema, jaký odkaz světu zanechali. Co všechno nosili v hlavě, asi neobsáhneme. Ale jistou představu si divák odnese a určitě se i pobaví,“ podělil se o své dojmy představitel Roberta Oppenheimera, JanTeplý.
„Mně na Projektu Manhattan přijde ze všeho nejvíce zajímavý ten fakt, že vychází ze skutečných událostí,“ říká Michal Lurie, který se v nejnovější inscenaci Divadla pod Palmovkou ujal role fyzika maďarského původu Leó Szilárda, odborníka na řetězové jaderné reakce, jenž emigroval před nacismem nejprve do Anglie a pak do Spojených států. Tam pracoval jako hlavní fyzik na projektu prvního jaderného reaktoru na světě a byl také klíčovou postavou vývoje atomové bomby. Proti jejímu svržení na Hirošimu však otevřeně protestoval. „I v Massiniho hře apeluje na Oppenheimera, aby si byl vědom toho, jak vstoupí do dějin. Leó Szilárd byl ve skutečnosti starší než já, musel utéct před válkou, emigrovat, to jsou zkušenosti, které nemám, a doufám, že je snad ani nikdy nezažiji. Myslím, že jeho postava rozhodně ztělesňuje velké téma smutku po domově a smiřování se s tím, že do rodné země není návratu. To je pro herce velmi hutný materiál,“ vysvětluje Lurie s tím, že především ke struktuře textu si musel najít cestu. „Najít hranice mezi vyprávěním příběhu a hraním situací, přepínání mezi těmito polohami, je při zkoušení výzva, nicméně pak, při hraní před diváky, je to zábavné,“ dodává.
V hlavní roli. J. Roberta Oppenheimera exceluje Jan Teplý, který má velký prostor ve druhém dějství. V prvním dějství se seznamujeme s ostatními méně známými vědci, kteří se podíleli na Projektu Manhattan. Výborný je Michal Lurie představitel maďarského vědce Leó Szilárda, stejně tak Šimon Holiš v roli Paula Erdöse nebo Martin Němec jako představitel bankéře a filantropa Alexandra Sachse. Teodor Dlugosz představuje Vannevara Bushe a Jaroslav Blažek Jenö Wignera.
Inscenaci skvěle oživuje trio vypravěček v podání Lucie Michálkové, Kateřiny Hrdinové a Martiny Krátké.
Hraje se na jednoduché, takřka pusté scéně ohraničen bílými stěnami s několika dveřmi.
Nedílnou součástí představení je projekce. Vědci jsou představováni zadní projekcí, jejich fotografií, které jsou rozpohybované umělou inteligencí. Inscenace je zdařile podbarvena hudbou. Představení trvá 3 hodiny včetně přestávky. Premiéra začala se v 19 hodin a konec byl ve 22.04, ředitel Lang upozornil na symboliku tohoto času, protože Oppenheimer se narodil 22.4.1904. Režisér rovněž uvažuje o malém zkrácení představení.
Tvůrci
Autor hry: Stefano Massini
Překlad: Marina Feltlová
Režie, hudba, video content: Michal Lang
Dramaturgie: Lenka Veverková
Pohybová spolupráce, asistentka režie: Martina Krátká
Výprava: Mirek Kaczmarek
Produkce: Markéta Benčová
Herci
Leó Szilárd: Michal Lurie
Jenö Wigner: Jaroslav Blažek
Vannevar Bush: Teodor Dlugoš
Edward Teller: Tomáš Vardan
Alexander Sachs: Martin Němec
Paul Erdös: Šimon Holiš
Vypravěčka 1: Lucie Michálková
Vypravěčka 2: Kateřina Hrdinová
Vypravěčka 3: Martina Krátká
Vedlejší postavy
Speedy Serber, asistent Oppenheimera: Šimon Holiš
Milenec, muž na WC: Ondřej Vaněk
Jean Tatlock, první láska Oppenheimera: Kateřina Hrdinová
Bianca, Sekretářka v Bílém domě, Učitel Nathan, Plukovník Adamson: Lucie Michálková
Šuročka, Matka Wignera, Lyman Briggs, Otec Openheimmera: Martina Krátká
Klára, řidič, Kapitán Hoover, Jean Tatlock: Kateřina Hrdinová
Rektor: Teodor Dlugoš
Uklízeč, Celník, otec Szilárda: Martin Němec
Prorok Abrahám: Jaroslav Blažek
Prorok Nahum: Tomáš Vardan
Prorok Eliáš, Paul Dirac: Michal Lurie
Představení řídí: Ondřej Vaněk
Text sleduje: Václav Vostarek
O projektu Manhattan
Projekt Manhattan byl tajný vojenský výzkumný program Spojených států během druhé světové války, jehož cílem bylo vyvinout první atomovou bombu. Tento projekt byl zahájen v roce 1939, krátce po objevu štěpení uranu německými vědci profesorem Otto Hahnem a jeho spolupracovníky. Skupině se podařilo experimentálně rozštěpit jádra uranu jejich bombardováním neutrony, přičemž se uvolnilo velké množství energie. Po obsazení Sudet získal Hitler zásoby uranu v Jáchymově. Koncem léta 1939 Leó Szilárd napsal dopis prezidentovi Franklinu D. Rooseveltovi který byl podepsán i Albertem Einsteinem. Upozornili ho v něm na možnost sestrojení výjimečně silných bomb nového typu. Projekt Manhattan se skládal z několika dílčích projektů, které byly řízeny různými fyziky. Robert Oppenheimer byl vedoucím vývoje atomové bomby v tajné laboratoři v Los Alamos. První zkušební plutoniová bomba byla odpálená 16. července 1945 na střelnici v Novém Mexiku. Bomby Little Boy (uranová) a Fat Man (plutoniová) byly v srpnu 1945 shozeny na japonská města Hirošima a Nagasaki. Výzkumné a výrobní provozy se nacházely na 30 místech v USA, Velké Británii a Kanadě. Projekt Manhattan zaměstnával celkem 225 000 lidí. Celkové náklady dosáhly sumy přes 2 miliardy tehdejších dolarů, což odpovídá asi 31 miliardám v roce 2024.
Jaromír Hampl Zdroj a foto: Divadlo Na Palmovce
